6. ledna 2012
Příběh o předání Poselství z Bohemie Václavu Havlovi
Teri je skvělá a udělala mi radost příběhem který s Dalajlamou prožila. Přidám tedy také ve zavzpomínání, malý příběh, který jsem prožil s Járou Slovanem, Václavem Havlem a Poselstvím které jednou sjednotí lidstvo. Poselstvím z Bohemie.
Na jaře roku léta páně 2009, v čase kdy k nám měl přiject čerstvě do úřadu nastoupený US president Barack Obama jsme se rozhodli, že by bylo dobré s touto nadějí, ( která se nanaplnila) znovu připomenout Poselství z Bohemie a podat jej dál tak, aby se o něm lidé dozvěděli.
Tož jsme tedy poselství v pergamenu napsané vytvořili s tím, že jej musíme předat Václavu Havlovi -on se Obamou určitě setká a může mu jej předat, aby "slavný mírotvůrce" _Nobelovou cenou oceněný, jej mohl předat dál světu..
Nejprve jsme se chtěli officiálně u V.H. v jeho kanceláři na minutku objednat, ale kancelářníci nám sdělili, že je krátce po nemoci, že v kanceláři teď neúřaduje a že setkání by bylo možné případně až tak za 3 měsíce. "Tři měsíce je dlouho a čas k tomu určený uteče" odvětili jsme my.. "bohužel nedá se s tím nic dělat, byla ochraná zeď kolem Václava nepropustná. Po několika marných telefonátech Jára prohlásil: "Půjdeme přímo k němu domu" - "Když to vidím, tak tam asi neprojdem" říkal jsem já – "..nemoc- ochranka, nevím nevím." – a tehdy Jára pronesl jednu ze svých památných vět: "Když to tak bude mít být, tak bůh zařídí, že nám Václav Havel přímo přijde otevřít." Což byl argument jasný..
Vzali jsme tedy poselstvo, koupili květiny a vyrazili k Václavovi -bylo pravé poledne, když jsme si na rohu v ulici kde býval říkali: " Tak tedy JDEM." Zazvonili jsme a co se nestalo? ze dveří vykoukl Václav v teplákách a povídá: "Co pak nám to chlapci nesete?" -"Poselství" zvolal jsem od branky. "Pojďte dál" odvětil Václav a branka se kousek pootevřela. " Nejde to je zavřeno" zavolal jsem a Václav spěšně začal manipulovat jakýmsi ovladačem. Branka se po chvilce otevřela, tak jsme na sebe s Jarinem koukli a v pohledu to bylo i s úsměvem: tak jdem. Václav Havel nás přivítal na zápraží a s tím jeho charakteristickým přátelským pousmáním povídá: O čempak je to poselství? .. "O nutnosti sjednocení lidstva, o jeho společném vědomí a o činu který k tomu pomůže. " Odvětil jsem. "Tak to mne zajímá, to je pěkné" řekl na to Václav. Přinášíme i květiny pro Dášu. na to Jára a podával mu pugety růží.. "Jéé to bude mít Dáša radost – to je krásné, ona má květiny tak ráda" převzal Václav s úsměvem pugéty. Pojďte dál.. povídá. Nechceme zdržet, víme že jste teprve před týdnem přijel z nemocnice, stačí když jestliže se s tímto poselstvím ztotožníte, tak jej předáte při setkání Baraku Obamovi a on pak následně -jestli to pochopí, celému světu" řekl jsem. Ehm.. Mám tedy být jakýsi prostředník k předání?" pousmál se Václav. "Ano přesně tak, obracíme se na Vás protože si myslíme, že jste ten nejlepší mírový prostředník, je to poselství pro Vás a zároveň pro každého" odvětil jsem. Václav si tedy přijaté poselstvo odložil se slovy: "Hned se na to podívám" a pak jsme ještě chvilku na zápraží podiskutovali a s popřáním zdraví se taktně rozloučli. "Panbů s vámi chlapci" – řekl Václav - "Pánbů s námi všemi"přidal jsem. Při podání ruky jsem si uvědomil jak drobný, průhledný, nemocí zužovaný a přitom krásný je to člověk. Nikdy nezapomenu ty modré duchem prostoupené oči, milý, lidsky hřejivý úsměv a kouzlo jaké mají pokorní duchovně vyzrálí lidé.
Při cestě ze schodů, jsem si všiml pomalovaného kamene, který sloužil k tomu, aby se branka nezavřela. Pousmáli jsme se na sebe s Járou a v pousmání bylo něco jako: to je hezké a milé. Hippie kameny u Václava Havla.. Stejně pomalované kameny míval kdysi doma i duchovní mistr Zdeněk Fryč z Kostelce.
No a pak už to byla euforka, z toho, že navzdory úředníkům nám Václav přišel otevřít sám, že měl z poselstva radost a že to byla krásná chvíle.
Jestli ono poselstvo nakonec do rukou Baraka přišlo, nebo jestli zůstalo kdesi odloženo by mne opravdu zajímalo, V.H. byl duchovně založený a v záležitostech vědomí citlivý a vnímavý. Nepřijde mi, že by rozměr, důležitost i snadnou, skrze vše průchozí možnost spojení lidstva činem míru nepochopil. U většiny lidí mne to nepřekvapí, ti si řeknou zazvoní se a co se jako změní? – nemáme na hlouposti čas .-) ale u Václava to nepředpokládám i když možné je to, že v zrdcadle reality politiky a znalosti zákulisních dějů mu to mohlo přijít jako marnost .. -buhví. Po čase jsme přišli k domu V.H. ještě jednou -nikdo neotvíral, tak jsme do schránky dali list s tím, že by nás zajímalo co na to Barak říkal.. odpověď žádná zatím nepřišla..
Každopádně zážitek z takového setkání i z předání to byl euforický a to i díky tomu, jak říká moudrý Alchymista v příběhu od Paula Coelha: "Když něco má opravdu být, tak se celý vesmír spojí, aby se to uskutečnilo"což se tím, že nám Václav přišel otevřít sám naplnilo.
Poselství jsme předali a dál to byla jeho věc, věc poselstva samého jestli se posune dál. Po této akci jsme si s Járinem řekli, že oslovování mírotvůrců a nositelů nobelovek za mír již stačilo a že příště už se budeme obracet přímo na obyčejné lidi, protože jim je to především určené a ti tomu rozumí buďto hned a nebo vůbec. Od mírotvůrců zatím nic podporujícího nepřišlo.., možná se utopili v složitosti světa a zapoměli na jednoduchost, která je všem a všemu spojující. Možná se jim ta přímá možnost zdála neuskutečnitelná, nebo zbytečná. Bůhví.
Kdy se naplní celý příběh onoho poseství ještě nevím, že to ale jednou bude vím určitě i kdyby to mělo trvat tisíc let. Přijde mi ale, že to nakonec tak dlouho to trvat nebude, neboť "vývoj společenství" jde dopředu mílovými kroky. Připomínat tuto bohulibou akci je však mým úkolem, změna je neodvolatelná i nevyhnutelná. K tomu aby se změna uskutečnila se musí proměnit vědomí celku a to se změní jedině vědomím jednotlivců. Poselství z Bohemie vybízí k nenápadnému společnému činu, který tuto změnu podpoří. Tož letos bude konání již x tého ročníku zase a každý rok stejně tak, až prostě čas i lidé nakonec pod tíhou reality dozrají.. Kdo jsi pro mír.. Zazvoň
Toliko příběhu zavzpomínání.. ( a někdy příště třeba přidám tu historku, jak jsme předávali poselství Dalajlamovi, to byla také euforka ..)
zdraví Mir .-)
Na jaře roku léta páně 2009, v čase kdy k nám měl přiject čerstvě do úřadu nastoupený US president Barack Obama jsme se rozhodli, že by bylo dobré s touto nadějí, ( která se nanaplnila) znovu připomenout Poselství z Bohemie a podat jej dál tak, aby se o něm lidé dozvěděli.
Tož jsme tedy poselství v pergamenu napsané vytvořili s tím, že jej musíme předat Václavu Havlovi -on se Obamou určitě setká a může mu jej předat, aby "slavný mírotvůrce" _Nobelovou cenou oceněný, jej mohl předat dál světu..
Nejprve jsme se chtěli officiálně u V.H. v jeho kanceláři na minutku objednat, ale kancelářníci nám sdělili, že je krátce po nemoci, že v kanceláři teď neúřaduje a že setkání by bylo možné případně až tak za 3 měsíce. "Tři měsíce je dlouho a čas k tomu určený uteče" odvětili jsme my.. "bohužel nedá se s tím nic dělat, byla ochraná zeď kolem Václava nepropustná. Po několika marných telefonátech Jára prohlásil: "Půjdeme přímo k němu domu" - "Když to vidím, tak tam asi neprojdem" říkal jsem já – "..nemoc- ochranka, nevím nevím." – a tehdy Jára pronesl jednu ze svých památných vět: "Když to tak bude mít být, tak bůh zařídí, že nám Václav Havel přímo přijde otevřít." Což byl argument jasný..
Vzali jsme tedy poselstvo, koupili květiny a vyrazili k Václavovi -bylo pravé poledne, když jsme si na rohu v ulici kde býval říkali: " Tak tedy JDEM." Zazvonili jsme a co se nestalo? ze dveří vykoukl Václav v teplákách a povídá: "Co pak nám to chlapci nesete?" -"Poselství" zvolal jsem od branky. "Pojďte dál" odvětil Václav a branka se kousek pootevřela. " Nejde to je zavřeno" zavolal jsem a Václav spěšně začal manipulovat jakýmsi ovladačem. Branka se po chvilce otevřela, tak jsme na sebe s Jarinem koukli a v pohledu to bylo i s úsměvem: tak jdem. Václav Havel nás přivítal na zápraží a s tím jeho charakteristickým přátelským pousmáním povídá: O čempak je to poselství? .. "O nutnosti sjednocení lidstva, o jeho společném vědomí a o činu který k tomu pomůže. " Odvětil jsem. "Tak to mne zajímá, to je pěkné" řekl na to Václav. Přinášíme i květiny pro Dášu. na to Jára a podával mu pugety růží.. "Jéé to bude mít Dáša radost – to je krásné, ona má květiny tak ráda" převzal Václav s úsměvem pugéty. Pojďte dál.. povídá. Nechceme zdržet, víme že jste teprve před týdnem přijel z nemocnice, stačí když jestliže se s tímto poselstvím ztotožníte, tak jej předáte při setkání Baraku Obamovi a on pak následně -jestli to pochopí, celému světu" řekl jsem. Ehm.. Mám tedy být jakýsi prostředník k předání?" pousmál se Václav. "Ano přesně tak, obracíme se na Vás protože si myslíme, že jste ten nejlepší mírový prostředník, je to poselství pro Vás a zároveň pro každého" odvětil jsem. Václav si tedy přijaté poselstvo odložil se slovy: "Hned se na to podívám" a pak jsme ještě chvilku na zápraží podiskutovali a s popřáním zdraví se taktně rozloučli. "Panbů s vámi chlapci" – řekl Václav - "Pánbů s námi všemi"přidal jsem. Při podání ruky jsem si uvědomil jak drobný, průhledný, nemocí zužovaný a přitom krásný je to člověk. Nikdy nezapomenu ty modré duchem prostoupené oči, milý, lidsky hřejivý úsměv a kouzlo jaké mají pokorní duchovně vyzrálí lidé.
Při cestě ze schodů, jsem si všiml pomalovaného kamene, který sloužil k tomu, aby se branka nezavřela. Pousmáli jsme se na sebe s Járou a v pousmání bylo něco jako: to je hezké a milé. Hippie kameny u Václava Havla.. Stejně pomalované kameny míval kdysi doma i duchovní mistr Zdeněk Fryč z Kostelce.
No a pak už to byla euforka, z toho, že navzdory úředníkům nám Václav přišel otevřít sám, že měl z poselstva radost a že to byla krásná chvíle.
Jestli ono poselstvo nakonec do rukou Baraka přišlo, nebo jestli zůstalo kdesi odloženo by mne opravdu zajímalo, V.H. byl duchovně založený a v záležitostech vědomí citlivý a vnímavý. Nepřijde mi, že by rozměr, důležitost i snadnou, skrze vše průchozí možnost spojení lidstva činem míru nepochopil. U většiny lidí mne to nepřekvapí, ti si řeknou zazvoní se a co se jako změní? – nemáme na hlouposti čas .-) ale u Václava to nepředpokládám i když možné je to, že v zrdcadle reality politiky a znalosti zákulisních dějů mu to mohlo přijít jako marnost .. -buhví. Po čase jsme přišli k domu V.H. ještě jednou -nikdo neotvíral, tak jsme do schránky dali list s tím, že by nás zajímalo co na to Barak říkal.. odpověď žádná zatím nepřišla..
Každopádně zážitek z takového setkání i z předání to byl euforický a to i díky tomu, jak říká moudrý Alchymista v příběhu od Paula Coelha: "Když něco má opravdu být, tak se celý vesmír spojí, aby se to uskutečnilo"což se tím, že nám Václav přišel otevřít sám naplnilo.
Poselství jsme předali a dál to byla jeho věc, věc poselstva samého jestli se posune dál. Po této akci jsme si s Járinem řekli, že oslovování mírotvůrců a nositelů nobelovek za mír již stačilo a že příště už se budeme obracet přímo na obyčejné lidi, protože jim je to především určené a ti tomu rozumí buďto hned a nebo vůbec. Od mírotvůrců zatím nic podporujícího nepřišlo.., možná se utopili v složitosti světa a zapoměli na jednoduchost, která je všem a všemu spojující. Možná se jim ta přímá možnost zdála neuskutečnitelná, nebo zbytečná. Bůhví.
Kdy se naplní celý příběh onoho poseství ještě nevím, že to ale jednou bude vím určitě i kdyby to mělo trvat tisíc let. Přijde mi ale, že to nakonec tak dlouho to trvat nebude, neboť "vývoj společenství" jde dopředu mílovými kroky. Připomínat tuto bohulibou akci je však mým úkolem, změna je neodvolatelná i nevyhnutelná. K tomu aby se změna uskutečnila se musí proměnit vědomí celku a to se změní jedině vědomím jednotlivců. Poselství z Bohemie vybízí k nenápadnému společnému činu, který tuto změnu podpoří. Tož letos bude konání již x tého ročníku zase a každý rok stejně tak, až prostě čas i lidé nakonec pod tíhou reality dozrají.. Kdo jsi pro mír.. Zazvoň
Toliko příběhu zavzpomínání.. ( a někdy příště třeba přidám tu historku, jak jsme předávali poselství Dalajlamovi, to byla také euforka ..)
zdraví Mir .-)















Je to tak – znovu se vyvolal duch sametové revoluce.
Klaus ukradl pérko.., a nebylo to pérko ledajaké šlohl pérko drahocené a přímo před zraky kamer za přítomnosti hostitelkého presidenta – to video už asi viděl každý.. , symbolicky to vypovídá o podstatě jaká je. Byla to taková náhlá, malá, rychlá privatizace, doklady k ní dodělají nějací úředníci potom, nebyl čas se tím zdržovat, prostě to pérko za 700 tisíc chtělo zprivatizovat, tak to udělal.. -stejně jako v 90 tých letech v čechách. To ale stihl ještě vyhlásit, že se na chvíly zhasne a vzniknou bohatí a chudí, ti bohatí se prý potom postarají o ty chudé ..-), při té tiskovce v Chile už na podobné vyhlášení nebyl čas.., jednal v časové tísni, ale povedlo se mu to bravurně, kdyby kamer nebylo, nebylo by ani pro pobavení nebo spíš k zaplakání to Klausovsky slavné videjko.
WL neudělali nic víc než, že jenom zvěřejňují officialní neveřejné vyjádření a zprávy us diplomacie které vypovídá o stavu věcí o povaze "těch u moci" i o povaze moci. To že tyto vyjádření a zprávy přicházejí k veřejnosti, opravdu musí točit ty "nemocné mocné" do běla, pravda o nich samých a jejich skutcích podaná jejich" ústy" je totiž víc než vypovídající. Nyní mají Juliana a WL na mušce více než Usámu. Tak hodně se bojí pravdy o nich samých, že se WL snaží dostat mimo hru jak jen to jde. Banky jakoby sami od sebe vypovídají konta, platební společnosti neberou platby, provaider odpojí doménu, týmy hackerů vedou masivní